1. kapitola
Sedím na okně a koukám ven, jak se baví mudlovské děti. Možná by to bylo lepší...
,,Baf!“
Vyjeknu. ,,Idiote! Co jsem komu provedla, že tě mám za bratra?!“ kouknu se a zkamením, tohle není James, to je Jack. Vlepím mu facku a vykážu ho z pokoje. Na prahu jenom nechápavě kouká. Bouchnu dveřmi.
,,Lily, zlato, přijely holky. Můžu je poslat k tobě?“ volá na mě mamka. ale pozdě. Holky už sprintovaly k mým dveřím. Vyšla jsem do chodbičky, ale ony zrovna doběhly a povalily mě na zem. Doklouzaly jsme se po parketách až k Jamesově pokoji.
Ten zrovna vyšel a uvítal nás slovy: ,,Sestřička přišla fackovat kamarády?“ a ušklíbl se.
,,Ne, ale neprovokuj a pomož mi vstát nebo se nedožiješ 15. narozenin. Nezapomeň na změnu pravidel a já jsem přeci starší o 10 minut.“ řekla jsem a vyplázla na něj jazyk.
,,Ale Lil, nejdřív si nepříjemná na hosty a pak na mě, co bude potom?“ zeptal se Jim.
„Jimmíku, já jsem na tvého kamaráda byla nepříjemná, protože jsem myslela, že jsi to ty.“
Přešla k Jackovi, dala jsem mu pusu na obtisk mé ruky a zašeptala tak, aby to slyšel jen on: ,,Promiň.“
Všichni na mě nevěřícně zírali. Já jsem se jen otočila a řekla: ,,Podkroví zabaveno, čau kluci!“ Otočila jsem se na holky a mrkla. Hlasitě jsme se rozesmály. Kluci ještě něco remcali, ale když zjistili, že v jejich patře je můj pokoj a počítač, řekli si, že je to vlastně spravedlivé a odešli.
Přenesly jsme si kufry nahoru,Tina je pomocí levitace přenesla nahoru, do našeho podkrovního patra. Zařizovala jsem ho celé já, tedy až na jeden pokoj, bratrovu zašívárnu. Ale tam stejně nechodím, tak co.
Celé patro je žlutě natřené, na podlaze jsou parkety a celá chodba je obložená zrcadly, asi proto sem James nechodí. Ale nejlepší je koupelna. Modrá s velkou rohovou vanou a sprchovým koutem. No a v každém pokoji jsou po celé stěně pověšeny fotky. A je tam manželská postel se skříní,nevím na co myslím:)
,,No, tak holky, vyberte si. Já mám ten pokoj, co zbude, ale rozhodně ne Jimmíkův kumbál na košťata a holky...'' řekla jsem a usmála se nad jejich reakcí.
„Ne tady jsem byla první, taky je tu hezčí výhled...“
Nakonec jsme se dohodly a sešly dolu do haly, kde se máma a táta chystali na přemístění. Kluci už tam samozřejmě byli a šklebili se, kde se zase couráme. Po vyslechnutí příkazů a zákazů jsme se rozloučili a naši se s hlasitým ,,PRÁSK“ přemístili.
,,Ták a začínaj prázdniny,“ řekli jsme s bráchou.
,,Vítejte na magických prázdninách,“ řekla jsem.
,,V domě u Potterů,“ doplnil mě James. „A bar je v obýváku!“ dořekl a plácli jsme si.
Všichni na nás koukali jako na cvoky.
,,My se vlastně i někdy máme rádi, ale v Bradavicích ne, doma je to jedno.“ osvětlila jsem situaci a začala se smát.
Po večeři jsme se šli koupat na zahradu do bazénu, který jsme si s Jamesem vymohli na rodičích argumentem, abychom si po famfrpálu uvolnili svaly. Taková blbost! Vždyť já zatím hraju jenom v Bradavicích, to jenom brácha je v Anglický reprezentaci...
No, tak jsme si krásně blbli, že jsme si ani nevšimli, že nás nějak ubylo a že se úplně setmělo. A ubylo nás o dva nejtišší členy, tak už jsem se tak nedivila, že jsme si nevšimli...
,,Zmizela Tina a Georg. Nevíš o tom něco?“ zeptala jsem se bráchy.
Ten se na mě otočil a řekl: ,,Toho sis nevšimla? Odešli asi před hodinou.“
S tichým „Aha.“ jsem odplula ke schůdkům a došla pro osušku, velmi pomalu.
Jak jsem čekala našla jsem odpadlíky v naší velké knihovně. Tina ležela na Georgovi, který ji přikryl jakousi dekou, kterou nepochybně vykouzlil. Jenom jsem se na něj usmála, přiložila prst ke rtům a vyklouzla zpět na chodbu, kde se mi úsměv prohloubil. V obýváku jsem potkala Jamese, jako vždy mu to slušelo, měl džíny a nějaké barevné tričko z jeho sbírky, kterou však ve škole moc nevyužije. Vlasy měl stále mokré, ale už rozcuchané.
,,Sluší ti to,“ řekla jsem, vzala si podávanou skleničku a svalila se do křesla.
,,To tobě přece taky, hlavně ty rozcuchaný vlasy,“ řekl on a bylo na něm vidět, že s těží potlačuje smích.
Hodinky na jeho ruce zapípaly. Usmála jsem se.
,,Dej mi minutu a bude to lepší,“ zasmála jsem se, protože 3. července máme s bráchou narozky. ,,…5..4..3..2..1… všechno nejlepší!“ řekl, dal mi pusu na tvář a přiťukl mi svou sklenkou.
V tu chvíli se tam vřítila Kate s Jackem, oba měli dva balíčky. Už jsem si je chtěla přivolat kouzlem, ale James mě zarazil a já si vzpomněla, slíbili jsme si, že poprvé budeme kouzlit až spolu. Usmála jsem se a objala ho. Ani nevím proč, ale po tom školním roce, kdy jsme kluky denně budily ledovou vodou mi tohle přišlo nepatřičné. Tak jsme seděli a asi minutu před bratrovými narozeninami se připlížil Georg. Říkal, že nás hledal, ale začal asi před pěti minutami, protože Tina ho využívala jako polštářek. Začali jsme se smát.
,,Teď!“
Komentáře
Přehled komentářů
pěkný....jdu na další kapču
www.legendavladkynekoni.blog.cz
(Legenda Vládkyně koní, 13. 1. 2008 16:36)
No, opravdu píšeš hezky, ale trošku se mí zdá, že jsi lehounce potrefená s tím úvodem... xD
Nechci se tě nijak dotknout...
:-)
(Naiad, 9. 1. 2008 20:51)Jo je to pěkný, ale měla bys dávat každou přímou na nový řádek a potom? Pochopila jsem správně, že jim je 17? Jen na začátku tam máš "...nedožiješ 15. narozenin..." a zase ta interpunkce... no ale i tak se mi to líbí :-) jdu na další :-)
www.vocasek22.blog.cz
(vocásek22, 19. 1. 2008 22:48)