8. kapitola
Druhý den jsem se vzbudila jako první. Samozřejmě jsem toho musela využít, natočila jsem kýbl plný ledové vody a začala hulákat na celou ložnici, ať okamžitě vstávají nebo je poleju. Tina vstala, ale Kate ležela jako zabitá, a to jsme šly spát docela brzy. Vylila jsem na ni teda ten kýbl, nechala jsem se seřvat, ale co byla sranda. Po vysoušení jsme se odebraly na snídani. Sedly jsme si a najedly se. Po jídle jsme se přesunuly zpět do společenské místnosti. Přečkaly jsme tam do půl jedenácté a pak se přesunuly na famfrpálové hřiště, kde měl probíhat konkurz.
Před jedenáctou jsme došly před šatny a Tina se od nás odpojila. My s Kate jsme vešly, už tam byli i James, Jack a Mick. Divila jsem se, že ještě žijou. Vyšli jsme všichni společně na hřiště, kde už čekali uchazeči o post střelce a odrážeče. Bylo jich 1, 2, 3,... 20, možná trochu víc. Skvěle, to půjde rychle, protože musíme přezkoušet i stávající hráče. Nechala jsem je nastoupit podle místa, kde chtějí hrát. Nejdříve jsem vyzkoušela chytače, vlastně to bylo dost snadné. Proti sobě nastoupil James a nějaká dívčina ze třetího ročníku. Brácha byl bezkonkurenčně lepší a Moon, ta holka, to vzala tak, že na syna Harryho Pottera a Ginny Weasleyové prostě nemá a šla si sednout na tribunu. James se postavil vedle mě a radil mi. Byla jsem ráda, protože bych to sama asi nezvládla. Pak bylo na čase vyzkoušet odrážeče. Mick byl dost dobrej, ale jeden kluk ho překonal. Byl to druhák, Rick Pattil. Byl rychlý, mrštný a s pálkou pracoval dost přesně. Ostatním jsem poděkovala a šla si promluvit s Rickem.
Zeptala jsem s, jak to, že hraje tak dobře a je tak mladý. On mi však vysvětlil, že táta je z mudlovské rodiny a když mu bylo šest, začal hrát baseball. Usmála jsem se, řekla mu ať jde se mnou, že musím vyzkoušet ostatní. Stoupl si za mě a začal se bavit s Mickem. Pak jsem zkoušela střelce. Nejdříve jsem všech patnáct nechala obletět hřiště a sedm nejrychlejších si nechala na další testy. Nejdříve stříleli na prázdnou branku, ale asi dva se netrefili. Zbyla Lisi Manová ze sedmého ročníku, Jack, Nikol Dranová a dva čtvrťáci. Kate šla do branky a postupně šli všichni střílet, každý měl 5 střel. První šli ti čtvrťáci. Jeden dal tři a druhý dvě branky. Lisi střílela dobře dala 4 branky, tu poslední Kate na poslední chvíli vyrazila. Jack pustil Nicol před sebe. Byla taky dobrá. Dala taky čtyři branky a i já, která ji moc v lásce nemá, jsem musela uznat, že byla opravdu dobrá. Jack šel jako poslední, jak bych řekla já, to nejlepší nakonec. Odhodil vlasy z obličeje a bez problémů Kate pětkrát prostřelil. Takže jsme v týmu měli už dva střelce, ale co teď se třetím?
Nechala jsem všechny vzlétnout do vzduchu, vypustila jsem potlouky, zlatonku a vyhodila camrál do vzduchu. James naschvál nechal zlatonku ulétávat, ale odrážeči se snažili shodit střelce z košťat. Jednu střelkyni se jim podařilo shodit. Když jsem pro ni dolétla zjistila jsem, že je to Nikol. Ukončila jsem to a když všichni slétli dolu oznámila jsem jim, že nová střelkyně je Lisi. Zbývali už jen brankáři. Byli tři kandidáti. Všichni se postupně vystřídali v brance a my na ně stříleli. Kate chytila všechny střely, Tim Kreutz chytil tři a Laura Whiteová chytla čtyři. Tým byl tedy kompletní. Všichni Kate pogratulovali a nový tým se odpochodoval do šatny.
Předstoupila jsem před družstvo a řekla: „Takže letos jsem kapitánka první rok, takže to nebude jednoduché pro nás pro všechny, ale když se budeme všichni snažit, tak letos Zmijozel porazíme a pohár vyhrajeme.“
Pak jsme se odebrali na hřiště a trošku si zatrénovali. Odrážeči byli skvělí hlavně Rick a my střelci jsme taky nebyli tak špatní, vlastně Jack byl skvělý už od té doby, co jsem ho znala. Po hodině jsem trénink ukončila a se všemi se rozloučila.
Poté, co
jsme se převlékli a vyšli ven, přispěchala k nám Tina s Georgem a oba nám
říkali, že nám to moc šlo atd. Pomalu jsme se přesunuli k hradu. Jack s Jamesem
si šli něco zařídit do zapovězeného lesa. Ale co jejich problém. Došli jsme si
na oběd a pak nás Tina dovlékla do knihovny. Strávili jsme tam asi 3 hodiny a
pohádali se s deseti Zmijozelákama. Přečetla jsem si začátek knihy Zvěromágové v dějinách. Ne, že by to
byla zábava ale...
Když byla
knihomolka spokojená, konečně nás propustila. Nejdříve jsme však vzbudili Kate.
Odešli jsme do věže a sedli jsme si ke klukům, kteří hájili nejlepší místa u
krbu. Povídali jsme si o všem možném i nemožném, hlavně tedy o famfrpálu, opět,
a o brutálním učiteli lektvarů, které máme všichni společné se Zmijozelem. Asi
kolem osmé jsme se přesunuli do jídelny a pak zpět ke krbu. Chlapci zkoušeli
různá kouzla, takže v jednu chvíli byly stěny oranžové, za chvilku modré a jako
vrchol růžové se srdíčky a z pochodní se staly mrkve, které zářily, stylový. Po
proměně společenské místnosti kluci došli pro nějaké pití, a tak jsme slavili,
vlastně ani nevím proč asi, že máme kompletní družstvo na famfrpál. Do postele
jsem se dostala asi v jednu. Mohla jsem jít spát už dřív, ale Jack mě nepustil,
je hrozně majetnický. Vykoupala jsem se, uvolnila si svaly a pak šla spát.
Dobrou.
dobry
(suska, 22. 10. 2008 17:35)